sobota 9. května 2009

Péče o pupíček

Do zhojení pupíčku nekoupejte v kyblíku (tam je pupíček ponořen ve vodě), do vaničky nalijte jen takové množství vody, aby pupíček zůstal nad hladinou, až tam miminko položíte. Pupíček se může namočit (nemusí zůstat v absolutním suchu), ale neměl by se zbytečně „máčet“.

Po koupání pupíček osušte jako zbytek tělíčka a použijte tyčinku namočenou lihu a očistěte jej tak, jak Vás naučili v porodnici. Vždy mějte čisté ruce. Dvěma prsty pupíček jemně rozevřete a citlivě vytřete spodinu vatovou tyčinkou namočenou v lihu. Použitou tyčinku vyhoďte. Druhou tyčinkou namočenou v lihu otřete okolí pupíčku. Tuto opět vyhoďte. Pupíček nezasypávejte ani nepřelepujte. Je-li pupíček mokvavější, provádějte ošetření provádět nejen po koupání, ale i průběžně během dne (např. při přebalování).

Stroupek, který v pupíčku zůstal, neodstraňujte, časem odpadne sám; pokud je částečně odtrhnut a je pod ním vidět „živé“, neděste se. Pokud nekrvácí či nehnisá (v takovém případě je to obvykle i cítit, když k němu přičichnete), je vše v pořádku. Pokud je okolí pupíčku zarudlé, případně se zarudnutí zvětšuje, rozhodně navštivte Vašeho pediatra, aby stav zhodnotil. To samé platí v případě, že se Vám něco nezdá nebo si nevíte rady, jestli čistíte správně, lékař Vám jistě poradí.

Máte-li i tak obavy z koupání, není nic snazšího než těch pár dní do zhojení pupíčku vydržet - můžete koupat miminko „na suchu“ – tj. položte si ho např. na látkovou plenku, namočte a namydlete žínku, omyjte miminko, vyhněte se pupíčku, pak žínku několikrát vymáchejte a mýdlo z miminka setřete (tj. uděláte něco, jako kdybyste ho opláchla). Poté ošetřete pupíček běžným způsobem (tyčinka a líh) a hotovo. Na vaničku je času dost, nikam Vám neuteče. Poslouchejte především svůj instinkt.

Na trhu jsou k dostání speciální plenky, které mají na přední straně půlkulatý výřez pro pupíček, aby ranka mohla lépe "dýchat".
Upozornění: Na těchto stránkách najdete pouze obecné informace a rady a tipy založené na praktických zkušenostech v péči o dítě. Nelze je tedy považovat za jednoznačně směrodatné. Nejste-li si něčím jistá, neváhejte kontaktovat Vašeho dětského lékaře a dohodnout se s ním na dalším postupu.