Přebalování

Přebalovat miminko Vás zcela jistě naučí již v porodnici. Pro zopakování:

Velikost plínek se udává podle hmotnosti dítěte (např. velikost č. 4 odpovídá obvykle hmotnosti cca 9 – 14 kg). Samozřejmě je nutno to vyzkoušet – každé miminko je trošku jiné a každému sedí jiná plínka (někdy stačí vybrat jinou velikost, ačkoli jí třeba váhově ještě neodpovídáte, jindy je třeba zkusit jinou značku). Dobře padnoucí plínka by měla přiléhat hezky kolem nožiček, neměla by však škrtit (poznáte po sundání plínky podle „otlačených“ gumiček na kůži). V pase by měla volně přiléhat k bříšku tak, že se Vám podaří mezi plínku a bříško vsunout první článek ukazováčku.

Miminko přebalujte, pokud je to jen trošku možné, v teplé místnosti. Všechny potřebné věci (čistou plenku, žínku, příp. vlhčené ubrousky, ručník, krém na zadeček) si připravte vždy dopředu. Během přebalování od miminka v žádném případě neodcházejte. Musíte-li se pro něco natáhnout, vždy miminko jednou rukou přidržujte (ač se to třeba na první pohled nezdá, miminka dokáží být velmi mrštná a ani se nenadějete a miminko by se Vám mohlo skutálet na zem). Položte si jej na zádíčka, svlečte dolní polovinu těla, sundejte špinavou plínku, očistěte genitálie a zadeček (vždy postupujte od genitálií směrem ke konečníku, nikdy naopak). Nejvhodnější je použít k tomu mokrou žínku, případně omýt zadeček přímo pod tekoucí teplou vodou (pozor na teplotu vody), např. v umyvadle. Samozřejmě je možno použít čisticí ubrousky určené přímo pro dětské zadečky. Pokud ale Vaše miminko „trpí na opruzeniny“, snažte se jim spíše vyhnout a používat je minimálně – např. na cestách. Zadeček pečlivě osušte (pouze „poklepáním“ suchým ručníkem, nikdy nepoužívejte např. fén – jednak může dojít k popálení pokožky vlivem teplého vzduchu, druhak je to přímo životu nebezpečné – miminko může začít čůrat a „trefit“ se přímo do fénu a může tak dojít k úrazu elektrickým proudem!!!). Poté jej namažte tenkou vrstvou krému, pečlivě namažte všechny kožní záhyby, které budou pod plínkou. Poté nasaďte miminku čistou plínku. Jednou rukou ho uchopte za nožičky v oblasti nad kotníčky a zvedněte mu tak zadeček, druhou rukou pod zadeček vsuňte plínku. Plínku upevněte a miminko opět oblečte.

Koupání

Novorozence postačí koupat obden, případně každý den, přičemž jeden den ho vykoupeme v čisté vodě bez použití mýdla, druhý den s mýdlem. Tato cesta je vhodná, pokud se již od prvních dnů dáte na cestu tzv. rituálů (dětem většinou prospívají, nacházejí v nich svou jistotu, vědí přesně, co kdy přijde, což je činí spokojenější).

Ke koupání miminka je vhodné používat k tomu určenou vaničku nebo dnes moderní koupací kyblík. Samozřejmě je možno použít i umyvadlo či běžnou vanu. V takovém případě je však nutno před každým koupáním děťátka vše řádně dezinfikovat – organismus novorozence není odolný vůči „běžným“ domácím bakteriím. Imunitu vůči nim si teprve časem vytvoří. Výhodou dětské vaničky či kyblíku je také snazší regulace teploty vody a možnost koupání mimo koupelnu, což je vhodné především tehdy, pokud nemáte možnost vyhřát koupelnu na dostatečnou teplotu. Navíc běžná vana je pro novorozence zvyklého na těsné maminčino bříško příliš veliká a obvykle se v ní necítí dobře. Koupeme-li ve vaničce, pak je vhodné alespoň pro první dny (než získáme jistotu při manipulaci s miminkem) používat do vaničky lehátko.

Teplota místnosti, ve které koupeme, by měla být okolo 24 stupňů, teplota vody okolo 37 stupňů - ponoříte-li do vody svůj loket, měla byste cítit příjemnou teplotu – nemělo by Vás to studit ani pálit (než si to se svým loktem nacvičíte, pro jistotu ještě přeměřujte teplotu vody teploměrem). Není však výjimkou, když některá miminka vyžadují ke své spokojenosti teplotu místnosti i vody vyšší (např. místnost 28, voda 39).

Průběh koupání – krok po kroku:

Nachystejte si vše potřebné (vaničku s teplou vodou, příp. s lehátkem – je vhodné jej umístit do vaničky těsně předtím, než tam položíte miminko, protože část, která nasaje vodu, ale zůstane nad hladinou, dokáže velice rychle prochladnout a miminku to pochopitelně není příjemné, studí ho to a reaguje pláčem; mýdlo, žínku, ručník, tělové mléko, krém na zadeček, čistou plenku, čisté oblečení atp.) tak, abyste od miminka nemusela odcházet (a nikdy neodcházejte! Miminko je schopno utopit se tzv. lžičkou vody, ve vodě nesmí za žádných okolností zůstat o samotě.)

Miminko svlečte, sundejte mu plínku. Očistěte mu zadeček (nejlépe omýt žínkou či přímo pod teplou tekoucí vodou v umyvadle), abyste do čisté vody ve vaničce zbytečně nezanášela bakterie, které po kakání na zadečku mohly ulpět.

Pak miminko uchopte tak, aby se cítilo zcela bezpečně, a pomaličku jej položte do vody, resp. na lehátko. Nejdříve zadeček, nožičky, nakonec hrudníček. V průběhu koupání na něj mluvte klidným hlasem, popisujte mu klidně krok po kroku, co zrovna děláte (Tááák, teď tě vezmu a položím do vaničky, tááák, to je příjemná vodička, že? A teď ti namydlím ručičky… atp.).
Vezměte si mýdlo a namydlete miminku ručičky, opláchněte je (to proto, aby si miminko namydlené ručičky nestrkalo do pusinky). Pokračujte krčkem a hrudníčkem, zádíčky, nožičkami, genitáliemi a nakonec zadečkem. Dejte si záležet, abyste pečlivě omyla všechny záhyby na kůži. Vlásky stačí obvykle umývat jednou týdně, a to buďto jenom vodou nebo stejným mýdlem, které používáte na tělíčko. Samozřejmě můžete použít i dětský šampon, ale není to nezbytné.

Pobyt ve vodě by neměl trvat déle než cca 10 minut.

Poté miminko bezpečně vytáhněte z vody a položte na předem připravený ručník a osušte. Miminko nikdy nesušte třením, ale pouze jakýmsi jemným „poklepáváním“ ručníkem po celém jeho tělíčku.

Vezměte si mokrou žínku (nikdy ne tutéž, kterou jste omývala zadeček!) a omyjte miminku obličej a ouška (pokud jste to neučinila již při koupání ve vaničce). Použijte tyčinku namočenou v lihu a očistěte pupíček tak, jak Vám předvedli v porodnici. Po koupání je také vhodné vyčistit ouška, a to pro případ, že by se do nich dostala voda. Jak na to se dozvíte v rubrice "čištění oušek".

Následně můžete použít tělové mléko či olejíček a miminko jím namazat. Namažte zadeček tak, jak jste zvyklá při přebalování. Nasaďte plínku a oblečte miminko do čistého oblečení. Budete-li přecházet do místnosti s nižší teplotou, je vhodné miminku dát i tenkou čepičku, aby neprochladlo.

Pokud máte obavy miminko koupat kvůli nezhojenému pupíčku, několik tipů, jak na to, najdete v rubrice "péče o pupíček".

Péče o pupíček

Do zhojení pupíčku nekoupejte v kyblíku (tam je pupíček ponořen ve vodě), do vaničky nalijte jen takové množství vody, aby pupíček zůstal nad hladinou, až tam miminko položíte. Pupíček se může namočit (nemusí zůstat v absolutním suchu), ale neměl by se zbytečně „máčet“.

Po koupání pupíček osušte jako zbytek tělíčka a použijte tyčinku namočenou lihu a očistěte jej tak, jak Vás naučili v porodnici. Vždy mějte čisté ruce. Dvěma prsty pupíček jemně rozevřete a citlivě vytřete spodinu vatovou tyčinkou namočenou v lihu. Použitou tyčinku vyhoďte. Druhou tyčinkou namočenou v lihu otřete okolí pupíčku. Tuto opět vyhoďte. Pupíček nezasypávejte ani nepřelepujte. Je-li pupíček mokvavější, provádějte ošetření provádět nejen po koupání, ale i průběžně během dne (např. při přebalování).

Stroupek, který v pupíčku zůstal, neodstraňujte, časem odpadne sám; pokud je částečně odtrhnut a je pod ním vidět „živé“, neděste se. Pokud nekrvácí či nehnisá (v takovém případě je to obvykle i cítit, když k němu přičichnete), je vše v pořádku. Pokud je okolí pupíčku zarudlé, případně se zarudnutí zvětšuje, rozhodně navštivte Vašeho pediatra, aby stav zhodnotil. To samé platí v případě, že se Vám něco nezdá nebo si nevíte rady, jestli čistíte správně, lékař Vám jistě poradí.

Máte-li i tak obavy z koupání, není nic snazšího než těch pár dní do zhojení pupíčku vydržet - můžete koupat miminko „na suchu“ – tj. položte si ho např. na látkovou plenku, namočte a namydlete žínku, omyjte miminko, vyhněte se pupíčku, pak žínku několikrát vymáchejte a mýdlo z miminka setřete (tj. uděláte něco, jako kdybyste ho opláchla). Poté ošetřete pupíček běžným způsobem (tyčinka a líh) a hotovo. Na vaničku je času dost, nikam Vám neuteče. Poslouchejte především svůj instinkt.

Na trhu jsou k dostání speciální plenky, které mají na přední straně půlkulatý výřez pro pupíček, aby ranka mohla lépe "dýchat".

Čištění oušek a očí

Ouška o oči je vhodné čistit po koupání (a samozřejmě kdykoli jindy dle potřeby).

Pro čištění oušek použijte vatové tyčinky (vyrábí se speciálně tvarované pro děti – úžasný vynález, který Vám ušetří strach, že se dítě pohne a Vy mu tyčinku zarazíte hluboko do ouška) namočené v dětském olejíčku. Čistěte jen tu část ouška, kam se pohodlně dostanete (v podstatě tak hluboko, kam dohlédnete). Nikdy se nesnažte čistit ouška moc hluboko. Ucho má určitou samočisticí schopnost a maz sám volně vytéká ven.

Pro čistění očí použijte vatové tampony namočené v borové vodě. Čistěte vždy od vnitřního koutku směrem k vnějšímu a pouze velmi jemným tlakem. Je možné, že to bude miminku nepříjemné – jednak nemá rádo, když se mu sahá na oči, s čímž nic nenaděláte, druhak ho to může studit – borovou vodu můžete proto chvíli před použitím trošičku ohřát např. v dlani.

Stříhání nehtíků

První stříhání nehtů se doporučuje cca 10 – 14 dní po porodu, a to proto, že miminka mají nehtíčky ještě slabé a malinké a snadno tak může dojít k poranění nehtového lůžka a zavlečení infekce. Nicméně některá miminka se narodí s poměrně dlouhými nehtíky, následkem čehož se ve spánku často poškrábají na obličeji (miminka mají ve zvyku si na něj ve spánku sahat). Jednou možností je nasazení tenoučkých rukaviček, které poškrábání zabrání, druhou možností je přikročit ke stříhání dříve. V zásadě platí:

Použijte čisté nůžky určené výhradně pro miminko (nejlépe s kulatou špičkou, aby nedošlo k poranění miminka, pokud se náhle pohne). Nejste-li si jista, jak to zvládnete, zkuste miminku nehtíčky ostříhat ve spánku. Zastřihujte do roviny. Nezapomeňte ostříhat i nehty na nožičkách. Pokud přeci jen dojde k nějakému drobnému poranění, ničeho se neděste a ranku zakápněte trošičkou lihu, který používáte na čištění pupíku. Tím se ranka jednak dezinfikuje, druhak vysuší.

Odsávání nosu

Odsávání nosních hlenů patří k činnostem, které nejsou populární ani u miminek, ani u rodičů. Nezbytné je v případě, že má miminko rýmu. Z osobních zkušeností ale doporučuji provádět odsávání pravidelně jedenkrát za den i u zdravého miminka (třeba každé ráno). Je to logické, i my dospělí přeci smrkáme každý den. Předejdete tak nežádoucímu zahlenění miminka, které může vytvořit živnou půdu pro různé bakterie způsobující např. záněty středouší.

Základním pravidlem usnadňující život oběma zúčastněným stranám je, aby celá akce proběhla co nejrychleji. Na trhu najdete množství odsávaček pracujících na různých principech (a v různých cenových kategoriích). V praxi se snad nejlépe osvědčuje odsávačka "na vysavač". Bývá doporučována lékaři z ORL, protože je dostatečně silná, aby odsála i tzv. "zadní hleny". Máte-li obavy z jejího použití (buďme upřímní, snad každého rodiče vyděsí představa, že tomu maličkému stvoření napojí na nos vysavač...), pak nemějte. Odsávačka má cosi jako "přepustný ventil", který zaručuje, že nosánek bude odsáván jen pod určitým (pro miminko zcela bezpečným) tlakem.

Ať už se rozhodnete pro užití jakékoliv odsávačky, vždy respektujte následující pravidla:

• chvíli před odsáváním prostříkněte miminku nosánek vhodnou tekutinou (např. Vincentka, případně přípravky z mořské vody určené pro nejmenší děti), aby se hleny rozpustily a uvolnily,
• odsávejte krátce (každé odsávání dráždí nosní sliznici), nepodaří-li se dostat hlen ven
  napoprvé, nosánek znovu prostříkněte a za chvíli odsátí zopakujte,
• po dokončení odsávání ještě jednou nosánek krátce prostříkněte - pro zvlhčení a zklidnění nosní sliznice.

První vycházka s miminkem

Každá maminka se na první procházku s miminkem velice těší. Je hrdá na své miminko a chce ho ukázat světu. A zcela jistě se těší i na to, že se alespoň trošku sama „provětrá“ a přijde tzv. na jiné myšlenky.

Kam vyrazit?
Ne nadarmo je šestinedělí považována za období, kdy je maminka i s miminkem „hájena“. Rozhodně se nedoporučuje vyrazit s miminkem hned mezi spousty lidí, jako např. do nákupního centra, na návštěvu do zaměstnání atp. Vhodná je procházka v parku, v přírodě, případně spánek na klidné terase, balkoně či v zahradě.

Kdy je vhodná denní doba?
Je-li léto, pak dopoledne cca do 10 hodin a odpoledne cca od 15 hodiny, tj. v době, kdy přejdou největší horka. Samozřejmě i v těchto doporučovaných hodinách dbejte na to, aby děťátko bylo vždy chráněno před sluníčkem, a to nejen stínem v kočárku, ale především stínem např. stromů (boudička kočárku se pod slunečními paprsky umí velmi rozpálit a děťátko v kočárku by se tak mohlo velmi snadno přehřát).

Pokud je zimní období, pak právě naopak – tj. cca od 11 hodin do 15 hodin, kdy bývá venku „nejtepleji“.

Kdy vyrazit poprvé?
Pokud je léto (resp. teplé počasí), je možno s miminkem na krátkou procházku vyrazit prakticky hned po návratu z porodnice, střízlivější maminky vyrážejí cca ve 14 dnech věku děťátka. V zimě je to o malinko „složitější“. Je vhodné děťátko pomalu na chladný vzduch zvykat. Miminko teple oblečte, uložte jej do postýlky nebo do kočárku (pokud jej "parkujete" v bytě) a otevřete na 5 minut okno. Další den třeba na 10 minut atp. V žádném případě ale neponechávejte miminko v průvanu či přímém proudu chladného vzduchu od okna. Přibližně po 5 dnech zkuste krátkou procházku venku, kterou následně můžete začít prodlužovat.

Vždy berte v úvahu aktuální počasí. V sychravém počasí není pobyt venku s novorozencem doporučován vůbec. Stejně tak při teplotách nižších než -5 stupňů Celsia. To platí především pro miminka do 3 měsíců věku. Dále platí také "obecná pravda", že prudký vítr je horší než chladno samo o sobě. Za silného větru tedy s miminkem nechoďte ven. Nejde-li to jinak, pak pobyt omezte pouze na nezbytně nutnou dobu a snažte se miminko před větrem chránit (otočte kočárek tak, aby do něj nefoukalo atp.).

Péče o pokožku
V létě nezapomeňte pokožku dítěte chránit před slunečními paprsky krémem s vysokým ochranným faktorem (i přesto, že miminko sluníčku vystavovat nebudete) . Ale i za mrazivého počasí je třeba na ochranu pokožky myslet a odhalená místa (především tedy obličej) chránit proti mrazu vhodným krémem.

Odříhávání

Po kojení či krmení z láhve je nezbytné nechat miminko odříhnout. Odříhnutím se miminku dostane ze žaludku ven vzduch, který spolykalo během krmení. To je nezbytné jednak proto, aby miminko po krmení neublinkávalo, druhak proto, aby se takto spolykaný vzduch nedostával dále do trávicího traktu a nezpůsoboval tak miminku bolesti bříška.

Některým miminkům se to odříhávání daří samo od sebe během chviličky, jiným je třeba dopřát dostatek času. Nejvhodnější poloha pro odříhnutí je poloha přes rameno - vezměte dítě do náruče dostatečně vysoko tak, aby hlavička děťátka s částí hrudníku přesahovala přes Vaše rameno tak, aby hlavička byla v předklonu. Druhou vzhodnou polohou je poloha na předloktí (tzv. poloha "na tygříka) - položte si miminko na předloktí, hlavičkou do ohybu lokte, ručičky mu budou viset po obou stranách vašeho předloktí a dlaní ho držte mezi nožkama, které pak budou taktéž volně viset dolů jako ručičky. Hlava miminka musí být trošičku v předklonu.